Boom politického, anti-systémového umění

Instalace ve veřejném prostoru Maurizia Cattelana na Milánském náměstí Piazza Affari před budovou burzy

Autoportrét brazilského výtvarníka Gila Vicenta s klečícím Georgem Bushem

Svět se ocitnul na pokraji systémového chaosu: zažívá nejvážnější finanční od Velké deprese (s tím rozdílem že nyní hrozí kolaps dolaru jako světové měny což v době zlatého standardu nehrozilo), upadající dominantní světová velmoc po zhroucení SSSR (a tím i relativního míru zajištěného “rovnováhou teroru”) se na jednu stranu pouští do všemožných vojenských dobrodružství bez ohledu na mezinárodní právo, na druhou stranu je tím její postavení – zvlášť po ekonomické stránce – silně narušeno, což znemožní dosavadní světovládné funkce (“globální policie”). Dosavadní režim neoliberálního kapitalizmu nepomohl vyřešit krizi globální chudoby (USA slibovaly řešení tohoto problému již od dob Harryho Trumana), jeho rozšířením do bývalých komunistických zemí – čímž byla krize neoliberálního režimu, kterou nyní svět prochází o dvě-tři desetiletí posunuta – prohloubila krizi ekologickou, zejména v Číně. Není divu, že lidé se začínají proti tomuto systému, který není v obecném zájmu, nebo nesleduje zájmy dlouhodobější, jako je udržitelný rozvoj. Zde jsou dva příklady, na kterých je tato “nasranost” zřejmá:

Výtvarník Gil Vicente na bienále v Sao Paulu přestavil sérii několika kreseb (několik ukázek zde), na kterých vyobrazil sebe, jak popravuje některé známé světové politiky (Bush, Annan, Lula) a veřejně známých osobností (anglická královna, papež). Dalším dílem je soch, nebo spíš instalace, Itala Maurizia Cattelaniho, který umístil před budovu burzy v Miláně ruku v monumentální velikosti se vztyčeným prostředníkem. Jelikož gesto směřuje do veřejného prostoru, má nejspíš symbolizovat postoj finančníků k ostatním občanům. Steet-artového umělce Banksyho, jehož výtvory se draží na předních evropských aukčních síních asi nikomu nemusím připomínat…