Skip to content

K Obamově “novému” postoji k izraelsko-palestinskému konfliktu a Netanjahuově proslovu před Kongresem USA

30/05/2011

Chtěl bych čtenáře upozornit na pár zajímavých komentářů k “novému” postoji amerického prezidenta Obamy k problematice uznání palestinského státu, vstřícnému gestu k Hamásu (zde skutečně zavála změna),  a jak mu svým projevem zasadil ránu izraelský premiér Netanjahu. Už jeho vystoupení před Kongresem bylo zajímavé – údajných 28 ovací ve stoje Karen Kwiatkowski (bývalá insiderka z Pentagonu, která v sérii anonymních článků rozkryla převzetí moci nad Pentagonem neokonzervativci před válkou v Iráku, píše pro American Conservative Mag, Antiwar.com, kandiduje ve volbách do Kongresu) komentovala slovy, že jí to připadalo jako scéna z parlamentu Sovětského svazu. Netanjahua prý navíc mluvčí v Kongresu uvedl jako “Jeho Excelenci” (!). Tleskání bylo obzvlášť nemístné s přihlédnutím k tomu, že Izraelská vláda je namočená v systematické průmyslové a zpravodajské špionáži (to zdokumentoval např. bývalý činitel CIA Philip Giraldi, dnes ředitel Council for the National Interest), čemuž by asi žádný normální Američan netleskal; o nic méně závažná nejsou oprávněná podezření, že došlo k pokusům izraelských tajných služeb podstrkovat americké vládě falešné informace o”darebáckých” zemích jako je Írán. Ačkoli Obamovo trvání na vzniku palestinského státu v rámci hranic Izraele z roku 67, tedy hranic před expanzí mimo území, které jim bylo přiznáno rezolucí OSN, bylo médii prezentováno jako krok proti Izraeli. Ve skutečnost nešlo ale o nic jiného, než pokračování politiky všech předešlých amerických prezidentů včetně Bushe. Obama prý na Konferenci AIPAC přednesl ještě proizraelštější proslov, než který přednesl pře Netanjahuovou návštěvou. Netanjahu se svojí militantní rétorikou dal jasně najevo, že o žádný mír neusiluje; vynesl např. požadavek, aby Palestinci uznali Izrael jako židovský stát, což je věc poněkud absurdní, protože jak se stát charakterizuje je pouze věc jeho lidí, navíc chtít charakterizace na základě etnicity či náboženství není příliš velká známka pokrokovosti a demokratičnosti – k těmto argumentů doporučuji zajímavé komentáře od legendy investigativního žurnalizmu Roberta Perryho; bývalého insidera Bushovy administrativy, který se nyní vrátil na správnou cestu, Lawrence Wilkersona; a neméně zajímavý komentář izraelského novináře a spisovatele Michela Warschawskiho. Netanjahuovi argumenty dobře shrnula Tereza Spencerová v Lidovkách:

Shrňme si úterní projev izraelského premiéra Benjamina Netanjahua před oběma komorami amerického Kongresu. Prohlásil tam, že Izrael potřebuje mír a pro jeho dosažení je prý připraven k „bolestivým ústupkům” a „projeví štědrost” v otázce územních ústupků. Připustil rovněž, že při jakémkoli mírovém řešení „část židovských osad zůstane za hranicemi Izraele”.

Zároveň s výroky o „bolestných kompromisech” ale Netanjahu zdůraznil, že izraelská vojenská kontrola nad západním břehem – a všechny osady tamtéž – zůstane zachována, a smůlu že mají Palestinci i se všemi svými nároky na východní Jeruzalém.

V čem tedy izraelská touha po míru a s ní spojená „územní štědrost” spočívá není tedy jasné, ale američtí zástupci lidu izraelského premiéra odměnili ukázkovým „standing ovation”, potleskem delším, než kterého se dočkal Barack Obama po svém projevu o stavu unie. Jak ironicky poznamenal jistý arabský bloger, američtí poslanci izraelskému premiérovi tleskali stejně nadšeně, jako ti syrští servilně tleskají Bašáru Asadovi

Podle očekávání se ozvali Palestinci. Jejich dosavadní hlavní „vyjednavač” Nabíl Šás, jeden z těch, kdo při „mírových” rozhovorech vzdával jeden palestinský požadavek za druhým výměnou za velké nic, nyní najednou Netanjahuův projev považuje za „vyhlášení války Palestincům”. „Je to eskalace, které se, bohužel, dostává potlesku,” prohlásil.

A nejspíš také podle očekávání se ozval i Netanjahuův pravicový blok Likud. Izraelský vicepremiér Silvan Shalom ostře odmítl zmínku o tom, že by některé osady mohly „zůstat mimo Izrael”, což je sama o sobě z mnoha hledisek zajímavá formulace, a prohlásil, že to „není názor jeho ani názor Likudu”. Proti této zmínce, která má beztak k realitě daleko, se vyslovili i další poslanci Likudu a krajně pravicových stran, a tak vznikla podivná situace: Netanjahu ostře odmítl Obamův nápad s řešením palestinsko-izraelského konfliktu v rámci hranic z roku 1967, které by zanechalo „mimo hranice Izraele” podle odhadů na půl milionu občanů Izraele, sám pak ale navrhl jakousi výměnu území, a to nejspíš jen ve snaze odvrátit blížící se zářijový pokus o vyhlášení nezávislosti Palestiny, a odmítli ho Palestinci i Knesset. A jediný, kdo tomuhle nesmyslnému propletenci slov a prázdných frází nadšeně tleská, je americký Kongres…

About these ads
No comments yet

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

%d bloggers like this: