Skip to content

Gideon Levi: „Věřil jsem, že Izraelci představují dobro a Palestinci zlo“

30/12/2010

Socsol.org

Rozhovor s významným izraelským novinářem, šéfredaktorem deníku Ha’retz Gideonem Levym. Přímo v Izraeli mu otázky kladla Jana Ridvanová.

Odkud přišli Vaši rodiče do Izraele?
Oba moji rodiče byli uprchlíci. Před válkou utekli z Československa, takže většinu živoata prožili v Izraeli. Moje matka mluvila velice dobře česky. Otec studoval na právnické fakultě v Praze ale v němčině. I když většinu života otec prožil v Izraeli, tak tu nikdy nenašel pravý domov. Díky němu jsem pochopil, co to znamená cítit se jako uprchlík. Zpět domů se otec nikdy nepodíval, protože už tam nebylo nic, jak si to pamatoval. Díky rodičům jsem tedy pochopil bolest uprchlíků.

Když jste sloužil v izraelské armádě, věřil jste, že Izraelci mají větší oprávnění být v Palestině než Palestinci? O jakou šlo logiku?
Ano, v tomto období jsem byl jako každý průměrný Izraelec. Naprosto s vymytým mozkem. Věřil jsem, že Izraelci představují dobro a Palestinci zlo, že my máme všechna práva a Palestinci žádná. Byl jsem naprosto typickým produktem izraelského vzdělávacího systému a médií. Kdybych se dnes slyšel, jak jsem se tehdy vyjadřoval, asi bych se hodně styděl.

Jaké události změnily Váš přístup?
Byl to proces, který začal především tím, že jsem se stal novinářem cestujícím po okupovaných územích. Začal jsem tam jezdit pravidelně a pomalu jsem docházel k závěru, že zde je to největší drama, že zde musím být. Až díky tomu, čeho jsem tam byl roky svědkem, jsem radikálně změnil politické názory.

Na okupovaných územích jste pracoval 25 let. Jak se k Vám jako k izraelskému novináři chovali Palestinci? Ocitnul jste se někdy v ohrožení?
Jednou po mě stříleli, ale byla to izraelské armády. Izraelští vojáci stříleli na naše auto, ale měli jsme štěstí, auto bylo neprůstřelné. Jinak bych tu dnes neseděl. Jsem si téměř jistý, že vojáci nevěděli, kdo v autě byl. Myslím, že po nás prostě stříleli, jako tehdy po všem co se hýbalo. Mimo této příhody jsem během těch 25 let mezi Palestinci nikdy nebyl v žádné nebezpečné situaci. Většina Palestinců nevěděla, kdo jsem. Nicméně vždy mi byli vděční z jednoho prostého doůvodu, že jsem izraelský, židovský novinář, který si přišel vyposlechnout jejich příběh. To byla vždy má tajná zbraň. Vždy byli tak překvapení, že někdo takový vůbec existuje, že je vyslechne Izraelec, který s nimi hovoří jako s lidskými bytostmi. Děti chtěly často vidět moje doklady, protože nevěřili, že jsem Žid. Nikdy před tím neviděly Izraelce, který by s nimi hovořil způsobem, jakým mezi sebou hovoří civilizovaní lidé. Nikdy neviděly Izraelce beze zbraně nebo bez uniformy. A opravdu, během těch let jsem byl u rodin, které ztratily dítě jen den před tím, než jsem se s nimi setkal. Tyto rodiny prošly ohromnými tragédiemi. Rodiče byli ponížení, zmláceni, kořeny jejich olivových stromů byly vytrženy ze země, jejich domy zbourány. Vždy jsem přijel hned po té, co se tyto tragédie odehrály. A vždy jsem byl překvapen, jak vřele mě přijali.

(celý rozhovor: „Věřil jsem, že Izraelci představují dobro a Palestinci zlo“)

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: