Skip to content

Otevřený dopis české nevládní organizaci Člověk v tísni

19/01/2011

Ondřej Sedláček, Literární noviny

Vážení aktivisté a vážené aktivistky nevládní organizace Člověk v tísni,

po řadu let sleduji činnost vaší organizace se směsicí obdivu a otázek.

Obdiv, myslím, netřeba příliš vysvětlovat. Podařilo se vám vystoupit za lidská práva v řadě zemí světa, kde jsou potlačována. Popularizovali jste rozvojovou pomoc a rozšířili ji mezi lidi, kteří ji nebyli zvyklí posílat. Zacílili jste, často přesvědčivě, i několik palčivých sociálních problémů v Česku. Abych jmenoval alespoň jeden úspěch vašeho propagačního působení, podařilo se vám v českém veřejném prostoru zviditelnit hanebně přehlíženou válku v Kongu, kde v boji o koltan pro naše počítače a mobily zemřely zhruba tři miliony lidí, a osud žen v ní. Podařilo se vám rovněž často aktuálně reagovat na případy porušování lidských práv či despotického vládnutí. Když jsem se loni na jaře účastnil demonstrace, již jste spolupořádali jako výraz solidarity s protesty v Íránu, vzpomněl jsem si na slova anarchisty S. K. Neumanna z počátku 20. století o „mezinárodním hlasu svědomí“ i na to, jak důležitou, jakkoli zoufale nedostatečnou odpovědí byl během celého onoho století na zvůli mocných.

(…)

První pochyba se týká otázek války a míru. Když jsem na jaře 1999 přišel na vaši demonstraci k bombardování Jugoslávie, čekal jsem – naivně – alespoň částečně kritické vyjádření lidsko-právních aktivistů k úderům střelami s plochou dráhou letu, které měnily lidská sídla a především lidi samotné v zuhelnatělé trosky. Čekal jsem i vyvážený postoj ke sporu mezi srbskou nacionalistickou ideologií etnických čistek a mezi albánskou nacionalistickou ideologií etnických čistek. Dočkal jsem se šovinistické demonstrace českých NATOmanů a albánských nacionalistů. Na schodech kostela sv. Ludmily byl brutálně napaden demonstrant s mírovým transparentem. Kdyby ho nezachránila policie, skončil by s trvalými následky, nebo smrtí. Kritik války, bývalý dlouholetý disident a signatář Charty 77, později aktivní v celé řadě občanských iniciativ, nedostal možnost promluvit. Demonstrace skončila nečekanou tragédií – vraždou jednoho demonstranta druhým přímo na náměstí. Možná, že tahle smrt předeslala smutnou dohru politiky, za niž jste tehdy demonstrovali. V Kosovu došlo k etnické čistce pod patronátem NATO, v čele nově vzniklého státu je muž s gangsterskou a mafiánskou minulostí. Bylo rolí humanitární nevládky tomuto tleskat?

(celý článek: Ondřej Slačálek: Ve kterém režimu je kritika mučení zločin?)

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: