Skip to content

Americká „válka proti drogám“: CIA najímala žoldáky a pašeráky drog

24/01/2011

Michael Levine, Global Research

Když Nixon poprvé vyhlásil válku drogám v roce 1971, měl národ méně než 500 000 těžce závislých, z čehož většina byla závislá na heroinu. O tři dekády později, i přes výdaje přesahující jeden bilion dolarů z peněz daňového poplatníka, počet těžce závislých je odhadován na více než pět milionů. Náš národ se stal supermarketem drogového světa, s širší variantou sortimentu a většími dodávkami drog za nižší cenu, než kdy předtím. Nejenže nyní tento problém zasáhl každou obec, ale je dokonce těžké najít rodinu, která by nebyla nějakým způsobem poznamenaná.

Výrobna Chang Mai, kterou mi CIA zabránila zničit, byla zdrojem obrovského množství heroinu, který byl pašován do USA v tělech a pytlech pro těla (body bag) vojáků zabitých ve Vietnamu.

Moje jednotka, Oddíl pro pašování tvrdých drog (Hard Narcotics Smuggling Squad), byla pověřená vyšetřováním veškerého heroinu a kokainu, který byl pašován přes newyorský přístav. Moje jednotka se zabývala každou velkou pašeráckou operací, která byla známá policii. Nemohli jsme nevidět, jak CIA chrání velké drogové dealery. Žádný z důležitých zdrojů v jihovýchodní Asii nebyl americkými soudními orgány nikdy obžalovaný. Toto nebyla náhoda. Případ po případu byl na intervenci CIA a Ministerstva vnitra promlčen a nebylo v našich silách s tím cokoli udělat. Letecké společnosti vlastněné CIA, jako je Air America, byly používány k dovážení drog skrze jihovýchodní Asii, údajně kvůli podpoře „spojenců“. Bankovní operace CIA byly používány k praní peněz z drogového obchodu.

V roce 1972 jsem dostal za úkol asistovat v jedné velké mezinárodní drogové kauze, do které byli zapletení panamští vládní činitelé, kteří používali diplomatických pasů k pašování velkého množství heroinu a jiných drog do USA. Jméno Manuel Noriega bylo v tomto vyšetřování obzvlášť prominentní. Rovnou za Noriegou stála CIA, aby ho chránila před americkými soudními orgány. Jako šéf CIA Bush schválil plat pro Manuela Noriegu za jeho služby CIA, zatímco jako diktátor byl asi ve čtyřiceti záznamech DEA (Národní úřad pro kontrolu obchodu s drogami) jakožto drogový dealer.

CIA a Ministerstvo vnitra chránily více a více politicky mocných obchodníků s drogami po celém světě: mudžáhedíny v Afganistánu, bolivijské kokainové kartely, vrchní mexické vládní činitele, Contras v Nicaraguy, kolumbijské drogové dealery a politiky, a další. Povinnosti  médií, jak jsem je sám zažil, byly dvojího druhu: za prvé, aby mlčela o toku drog, kterému nebylo při vstupu do USA zabráněno; za druhé: aby odlákala pozornost veřejnosti vyvoláním zdání legitimity války proti drogám tím, že falešně prezentovala několik málo případů, které nám bylo dovoleno vyřešit, jako velká vítězství, přestože ve skutečnosti jsme nedělali nic jiného, než se zbavovali neefektivní konkurence pašeráku ve službách CIA.

17. července 1980 obchodníci s drogami dosáhli skutečné kontroly nad jedním národem. Bolívie toho času byla zdrojem praktický 100% kokainu, který se dostal do USA. Žoldáci najatí CIA a obchodníky drogami svrhli demokraticky zvoleného prezidenta Bolívie – levičáka, kterého americká vláda nechtěla nechat u moci. Okamžitě po puči byla produkce kokainu masivně zvýšena a brzy produkce převyšovala poptávku. To byl začátek crackového „moru“.

CIA spolu s Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem vnitra spojily své síly, aby ochránily obchodníky, kteří pro ně pracovali, tím, že ničily vyšetřováni DEA. Jak to vím? Byl jsem zdrojem zevnitř. Seděl jsem u svého stolu na americké ambasádě a psal jsem dopisy takového druhu, jaké jsem si nedovedl představit, že bych někdy psal. Ve třech stránkách psaných na psacím stroji jsem popsal zaměstnance americké ambasády – bylo tam dost důkazů pro má obvinění, že by se jimi dala nakrmit smečka investigativních novinářů. Vyjádřil jsme také ochotu být citovatelným zdrojem. Zaslal jsem to rovnou pánům Strasserovi a Rohterovi z Newsweeku. O dva bezesné týdny později jsem stále ještě seděl ve kanceláři na ambasádě a civěl na telefon. Po třech týdnech zazvonil. Byla to vnitřní bezpečnost DEA. Volali proto, aby mně upozornili, že mně vyšetřují. Byl jsem falešně obviněn za věci počínaje šmelinou, po obvinění z poměru se vdanou agentkou DEA. Vyšetřování v příštích čtyřech letech způsobilo pohromu v mém životě.

V jednom do očí bijícím případě byl jeden můj společník poslán do Hondurasu, aby otevřel oddělení DEA v Tegucigalpa. Během pár měsíců zdokumentoval, že okolo 50 tun kokainu bylo propašováno do USA vojenskými činiteli honduraské armády, kteří podporovali Contras. To byl dostatečné množství kokainu, aby uspokojil třetinu poptávky v USA. Jaká byla odpověď DEA? Oddělení zavřeli.

Někdy v roce 1990 americká celní správa zadržela tunu kokainu, která byla pašována skrze mezinárodní letiště v Miami. Vyšetřování celní správy a DEA krátce na to odhalilo, že pašeráci byli členové venezuelské národní gardy, které velel generál Guillen, který pracoval také pro CIA, a který tvrdil, že jeho operace probíhá na příkaz a pod ochranou CIA. CIA brzy na to přiznala, že je to pravda. Jestli CIA byla v něčem dobrá, tak to byla úplná kontrola nad médii. Byli si tak jistí svojí schopností manipulovat médii, že se tím dokonce chlubili ve svých interních memoárech. New York Times tuto zprávu měly skoro okamžitě v roce 1990, ale neotiskly ji až do roku 1993. Zpráva se nakonec stala „vhodnou k zveřejnění“, když Times zjistily, že 60 Minutes také mají tuto zprávu, a chystají se ji odvysílat. Vrcholem pořadu 60 Minutes je, když administrátor DEA, federální soudce Robert Bonner, řekl Mikovi Wallacemu: „Není to možné vyložit jinak, Miku, (co udělala CIA) bylo pašování drog. To je nelegální.“

Faktem je – můžete si to sami přečíst v záznamech federálního soudu – že sedm měsíců před pokusem o bombový útok na Světové obchodní centrum v roce 1993, FBI platila informátora, Emada Salema, který infiltroval atentátníky, a řekl FBI o jejich plánech zaútočit na dvojčata. Bez toho, aniž by  informovala newyorskou policii či někoho dalšího, nadřazený z FBI „dal padáka“ Salemovi, který za svou práci vydělával 500 dolarů týdně. Poté, co došlo k výbuchu, FBI znovu najala Salema a zaplatila mu 1,5 milionů dolarů, aby vyhledal atentátníky. Ale to není vše, co FBI uniklo. Když konečně dopadli skutečného atentátníka, Ramzi Yousefa (muže vycvičeného během rusko-afghánské války), FBI našla informaci na jeho osobním počítači o plánu použít unesené americké letouny jako rakety plné paliva. FBI tuto informaci také ignorovala.

Michael Levine Je veteránem DEA (Národní úřad pro kontrolu obchodu s drogami), kde sloužil po 25 let. Nyní je bestsellerovým autorem a novinářem. Jeho rozhovory a články o válce proti drogám byly otištěny v mnoha novinách a časopisech, včetně New York Times, Los Ageles Time, USA Today a Esquire.

zdroj: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=22777

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: