Skip to content

Otec konzervatismu Edmund Burke o pozitivních aspektech práva šáría

07/02/2011

Scott Horton, který přispívá do Harpers Magazine, a kterého občas uslyšíte i na Antiwar Radio, na svém blogu napsal o komentáři Edmonda Burkeho (1729 – 1797), anglického politika a filozofa, považovaného za zakladatele konzervatismu, k muslimskému právnímu systému šáría. Jelikož jsou dnes muslimové pro západní  a českou společnost vděčným terčem (podle nedávného průzkumu jsou Čechům nejvíce nesympatičtí Iráčané a Palestinci) a některé „konzervativní“ síly (zakladatelé neokonzervativců paradoxně přišli z řad trockystů) politicky těží z démonizování islámu (den pálení Koránu; planá kontroverze okolo mešity v blízkosti Groud Zero), stojí Burkeho názor podle mého za pozornost:

Na jednu stranu panstvo přimělo zajatce k tomu, aby prohlásil, že lidé nemají žádné zákony, žádná práva, žádné konvence, žádné rozdělení ranků, žádný smysl pro čest, žádné vlastnictví; zkrátka že nejsou nic víc než stádo otroků, kteří jsou ovládáni podle libovůle pána. Na druhou stranu my tvrdíme, že přímý opak je pravdou. A abychom dokázali naše tvrzení, odkazujeme vás k institucím Čingischána a Tamerlána: odkazujeme vás na mohamedánský zákon, který je zavazující pro všechny, od korunovaných po nejnižší poddané; zákon spojený se systémem nejmoudřejšího, nejučenějšího a nejosvícenějšího soudnictví, které možná kdy ve světě existovalo. Ukázali jsme vám, že když srovnáme tyto skupiny, nejsou to práva lidu, některá nejsou ničím, ale spíš práva vládců, jež tak jsou (pozn. tedy ničím). Práva lidu jsou vším, tak jak by měli v právem a přirozeném řádu.

Edmund Burke, Konečný proslov v procesu s Warrenem Hastingsem, 28. květen 1794

K této Burkeho plamenné obhajobě práva šáría Scott Horton říká:

Burkeho dlouhodobé zaměření při zkoumání práva bylo jednoduché: do jaké míry právo poskytovalo spravedlnost v tom smyslu, že každého, kdo před něj předstoupil, poměřovalo stejným standardem; a naopak, do jaké míry bylo právo nástrojem, které neospravedlnitelně dávalo arbitrární moc do rukou elitní vládnoucí třídy. Po takovémto vyzkoušení  došel k závěru, že šáría byla ušlechtilá a hodná podpory britských kolonizátorů, protože vládce i podřízeného podřizovala ve stejné míře zákonnému jednání, a rovněž mělo ohled k vládcově povinnostem k jeho podřízeným. Na Burkeho také udělal dojem koncept slitování obsažený v zákonech; považoval je za umírněné a zdrženlivé, obzvlášť s ohledem k tomu, že shromažďování důkazů bylo podrobeno vysokému standart, což zmírňovalo udělování tvrdých trestů. Burke toto srovnával se soudobými evropskými zákony, ve kterých strašlivé fyzické tresty byly rutinou, rozsudek smrti byl udělován i za drobné zločiny a elity byly nad zákonem díky doktrínám imunity a božským právům. Který právní systém lépe představoval celistvou vizi spravedlnosti?

zdroj: http://www.harpers.org/archive/2011/01/hbc-90007845

Pro úplnost je třeba dodat, že řeč byla pronesena v závěru procesu s Warrenem Hastingsem, prvním guvernérem Indie, kterého dosadila merkantilistická Východoindická společnost. Burke byl ostře proti praktikám a zkorumpovanosti společnosti a budování privátního impéria na indickém kontinentu. Scott však poznamenává, že Burke v zápalu sporu nechal chválou šárie trochu unést – v jeho spisech se také objevuje kritika některých jejích aspektů. Celkově ale viděl šáriu jako pozitivní, zejména protože měří stejným metrem vládnoucím i poddaným.

Islám je dnes podle mého nespravedlivě démonizovaný – své na tom sehrály události 11. září 2001, ty však podle mého byly dílem džihádistů, asi jako Kennedyho vražda dílem „osamělého střelce“; v Evropě pak imigrace levné pracovní síly do bohatých zemí, kdy se projevuje šovinizmus a ekonomické obavy místních lidí. Tento postoj je projevem privilegované vrstvy k méně privilegované a nemusí k němu existovat objektivní důvod (špatně se můžou či mohli dívat i protestanti na katolíky v anglosaských zemích). Islám zažil největší rozkvět ve 12. století. V té době došlo nejen k rozvoji vědy, obchodu, ale i filozofie – mluví se dokonce islámském humanizmu. Islám v následujících stoletích ekonomicky upadal, ztratil politickou jednotu, kontrolu nad obchodem ve Středozemním moři, později i kvůli merkantilistickým evropským státům s vyspělejší vojenskou technikou i kontrolu nad obchodními trasami na dálný východ. Politickou jednotu obnovila Otomanská říše, ta však nastala za cenu nastolení  autoritářského systému. Odtud tedy spojování islámu s „orientalizmem“, což nemuselo platit v době rozkvětu islámu, kdy se tehdejší islámská civilizace vyznačovala velkou mírou tolerance (viz přijetí „pohanské“ řecké filozofie, která ovlivnila teologické uvažování; různé břišní tance apod. mi také nepřipadají zrovna prudérní). Jinými slovy – do úvah o islámu musíme zahrnout i socio-ekonomickou situaci islámských zemí. Negativní jevy, které vidíme v islámských zemích – přežitky jako je kamenování, tresty za rouhání, útlak žen – nemají kořen pouze v náboženském vyznání.

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: