Skip to content

Joseph Stiglitz: Vláda jednoho procenta, jedním procentem, pro jedno procento

11/04/2011

2. část: http://www.youtube.com/watch?v=v8s1p7NdHm0&feature=player_embedded

Britské listy

Američané teď sledují protesty proti utlačitelským režimům, které soustřeďují ohromné bohatství v rukou nepočetné elity. Ale v naší vlastní demokracii 1% lidí pobírá takřka čtvrtinu národních příjmů – což je nerovnost, jaké budou litovat dokonce i bohatí.

Nemá smysl předstírat, že to co se zjevně děje se vlastně neděje. Horní 1% Američanů si teď každý rok přivlastňuje téměř čtvrtinu národních příjmů. Pokud jde o bohatství, horní 1% kontroluje dokonce až 40%. Životní osud těchto lidí se významně zlepšil. Před pětadvaceti lety dosahovaly příslušné údaje 12% a 33%. Jednou z reakcí může být chvála vynalézavosti a průbojnosti, které těmto lidem přinesly štěstí, a tvrzení, že stoupající příliv zvedá všechny lodě. Taková reakce by však byla zavádějící. Zatímco příjmy horního 1% v minulé dekádě vzrostly o 18%, ti kdo se nacházejí ve středu sociální pyramidy se dočkali poklesu příjmů. Pro lidi s pouhým středoškolským vzděláním byl pokles strmý – jen za poslední čtvrtstoletí o 12%. Veškerý růst nedávných desetiletí – a nejen ten – prospíval těm nahoře. Pokud jde o příjmovou nerovnost, Amerika zaostává za všemi zeměmi ve staré zkostnatělé Evropě, kterou měl prezident George W. Bush ve zvyku zesměšňovat. Mezi našimi nejbližšími protějšky jsou Rusko s jeho oligarchy a Írán. Zatímco řada starých center nerovnosti v Latinské Americe, jako třeba Brazílie, se v nedávných letech docela úspěšně snažila zlepšit postavení chudých a snížit propastné příjmové rozdíly, Amerika dovolila, aby nerovnost dále rostla.

Ekonomové se už dlouho snaží ospravedlnit ohromné nerovnosti, které se v polovině 19. století zdály být tak znepokojující – nerovnosti, které byly jen vybledlými stíny těch, jež nacházíme v dnešní Americe. Ospravedlnění se kterým přišli se nazývá „teorie marginální produktivity“. Ve zkratce řečeno, tato teorie spojuje vyšší příjmy s vyšší produktivitou a větším přínosem pro společnost. Je to teorie, kterou měli bohatí vždycky v lásce. Důkazy její platnosti nicméně zůstávají skrovné. Korporátní manažeři, kteří napomohli vzniku recese – jejichž přínos pro společnost i vlastní firmy byl obrovsky negativní – odešli s velkými odměnami. V některých případech byly jejich firmy natolik na rozpacích, že cítily nutnost změnit název z „odměn za výkon“ na „odměny za zachování“ (přestože jediná věc, která byla zachována, byl špatný výkon). Ti kdo naší společnosti prospěli velkými pozitivními inovacemi – od pionýrů genetického výzkumu až k pionýrům informačního věku – ve srovnání s těmi, kdo nesou odpovědnost za finanční inovace, jež přivedly globální ekonomiku na pokraj propasti, obdrželi pouhou almužnu.

(celý článek: Vláda jednoho procenta, jedním procentem, pro jedno procento)

Zajímavý rozhovor pro CNBC s investorem a ekonomem rakouské školy Marcem Faberem, ve kterém Faber prohlásil, že chápe tzv. kvantitativní uvolňování FEDem (tištění peněz) jako formu třídního boje, protože z inflace může potenciálně těžit jen horní 1 procento, všichni ostatní podle něj můžou jenom ztratit: http://www.cnbc.com/id/42478554

No comments yet

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: