Skip to content

Yinonův plán: Dlouhodobá strategie Izraele pro Střední východ (2. část)

22/06/2011

Stephen Lendman, Oped News

(Podle Odeda Yinona:) Strategickou chybou Šestidenní války bylo nepředat Jordán Palestincům, čímž by byl “neutralizován” dnešní problém jejich odsunem. “Dnes stojíme najednou před obrovskou příležitostí naskrz změnit situaci a to  musíme provést v nadcházející dekádě, jinak jako stát nepřežijeme.”

Doporučil dalekosáhlé změny v domácí a zahraniční potitice a ekonomice. Mírovou smlouvu, kterou Izrael uzavřel s Egyptem, označil za chybu a řekl, že ekonomika závisí na získání zdrojů ropy, bez níž by mohl být zničen, a jmenoval dva způsoby, jak ji získat:

–       buď přímo, po porušení smlouvy

–       znovuzískáním Sinaje nepřímo, čemuž by egyptská armáda kvůli vnitřním rozporům nedokázala odporovat

V roce 1956 se rozpadla iluze o (Egyptě jako) silném vůdci Arabů, což bylo opět potvrzeno v roce 1967. Jeho ekonomika byla v krizi a zahraniční půjčky se staly nezbytnými. Strategickým cílem Izraele bylo jeho oslabení a rozdělení na jednotlivé geopolitické celky. Pokud  by se plán podařilo prosadit, následovaly by další země včetně Libye a Súdánu.

“Vize státu koptských křesťanů v Horním Egyptě zároveň s dalšími slabým istáty, kde by moc byla do velké míry lokalizovaná (a centrální by nebyla přítomná), je klíčová pro historický vývoj, který byl mírovou smlouvou pouze oddálen, a který se zdá být z dlouhodobého hlediska nevyhnutelným.”

Rozdělení Libanonu do pěti provincií je precedentem pro celý arabský svět včetně Egypta, Iráku, Íránu, Sýrie a Arabského poloostrova. Sýrie se rozdělí na pobřežní stát šiítských alawitů,v Aleppu bude sunitský stát, další v Damašku a drúzové také založí svůj vlastní. To ve výsledku dlouhodobě zajistí mír a bezpečnost “a tento cíl je nám na dosah již nyní.”

Irák, země s vnitřními konflikty a bohatá na ropu, je “zaručeným” cílem Izraele, důležitější než Sýrie. Z krátkodobého hlediska je největší hrozbou Izraele. Válka s Íránem jej naruší, způsobí jeho úpadek a možná povede i k odtržení arabských provincií s ropnými zásobami od Íránu. Konfrontace v jiných místech povedou k dalším fázím rozkladu.

Z důvodu vnitřního a vnějšího tlaku je zranitelný celý Arabský poloostrov, obzvlášť Saudská Arábie. Po rozpadu nebude Jordán hrozbou. “Je vyloučené, aby při současné struktuře pokračoval po dlouhou dobu v existenci.” Izraelská strategie by měla spočívat v přenechávání moci v Jordánu Palestincům, které by bylo uspíšeno emigrací z okupovaných terirorií, což by vedlo k situaci, v níž by “Arabové (byli) v Jordánu a Židé na území na západ od řeky. Skutečná koexistence a mír v regionu zavládne jenom pokud Arabové pochopí, že bez židovské vlády mezi Jordánem a mořem nebudou mít ani existenci ani bezpečnost.” Jordán je jejich jedinou alternativou, čímž předají Izraeli více území vyčištěné od Arabů.

V opačném případě “přestaneme existovat uvnitř veškerých hranic. Judea, Samaří (západní břeh Jordánu a Jeruzalém) a Galilea jsou jediné záruky přežití národa…. Demografické rebalancování je ze strategického a ekonomického hlediska nejvyšší a nejklíčovější cíl dneška.”

Proměny transformující světové židovstvo dělají z Izraele jedinou existenční volbu. “Naše existence je jistá.” Nic “nás nemůže odsunot (ať už) silou nebo lstí (Sadátova metoda).”

Je kladen důraz na tři důležité body:

Za prvé, izraelská armáda nemůže sama okupovat více území. Řešením mají být “síly haddadu” nebo “asociace vesnic,” což jsou kontrolovatelné místní autority, odcizené od jejich populace, izraelské bašty strategicky rozmístěné mezi ministáty. Uskutečnění plánu závisí na trvajícím rozdělení Arabů.

Za druhé, Yinonův plán byl zveřejněn, aby pro věc získal izraelskou společnost, zvlášť její elity, které jsou schopny ovlivnit ostatní. Problém s uvědoměním Arabů je minimální z důvodu jejich rozdělenosti a neschopnosti pochopit izraelskou společnost.

Amerika také nepředstavuje důvod k obavám, její proizraelksá média budou předpokládat “dobré úmysly” nezávisle na politice a izraelská loby zařídí zbytek. V důsledku bude Izrael operovat volně, protože “svět chce zavírat oči.”

V roce 1985 měl izraelský prezident a předseda Strany práce Chaim Herzog podobné názory jako extrémní zastánci tvrdé linie Šaron a Netanjahu:

“Zcela jistě nejsme za žádných okolností ochotní být partneři Palestinců v zemi, která byla pro naše lidi posvátnou pro tisíce let. V této zemi Židé nemůžou mít partnery,” čímž se přesidlování (vyhánění) stalo jedinou volbou, politikou upřednostňovanou také dnes a je to stejný přístup, jaký prosazoval revizionistický vůdce Ze’ve Jabotinsky, např. v dopise z roku 1939, ve kterém napsal:

“Není jiná možnost: Arabové musí udělat prostor pro Eretz Israel. Bylo možné přesídlit populaci na Baltu, je možné také přesídlit palestinské Araby.” Podařilo se to převážně v izraelské “válce za nezávislost” v roce 1948 a podruhé v Šestidenní válce roku 1967. Poté to pokračovalo za podpory a s financemi od Washingtonu, izraelského sponzora a spoluvinníka na zločinu. Palestinci proto po šedesát let vedli na vlastní pěst odboj; jejich odvaha  a odhodlání byla sice západem přehlížena, roste však globální podpora, která dává naději.

zdroj: http://www.opednews.com/articles/Israel-s-Longstanding-Midd-by-Stephen-Lendman-101020-684.html

1. část: https://srsen.wordpress.com/2011/06/20/yinonuv-plan-dlouhodoba-strategie-izraele-pro-stredni-vychod/

Advertisements
No comments yet

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: