Foreign Affairs: Je čas zaútočit na Írán
Avšak ti, kteří jsou vůči vojenské akci skeptičtí, nevidí skutečnou hrozbu americkým zájmům na Středním východě i v dalších oblastech, kterou představuje Írán vyzbrojený jadernou zbraní. Jejich chmurné předpovědi předpokládají, že léčba by byla horší než nemoc – tedy že důsledky amerického útoku na Írán by byly stejně negativní nebo dokonce horší než Írán, který dosáhl svých nukleárních ambic. To je ale chybný předpoklad. Pravdou je, že vojenský útok, který má za cíl zničit íránský jaderný program, pokud bude proveden s rozvahou, může ušetřit region a svět velice reálné hrozby a dramaticky zlepšit dlouhodobou bezpečnot Spojených států.
Rozsudek, který byl dnes (23. 12. 2011) vydán manhattanským soudcem Georgem Danielsem, tvrdí, že Írán je „odpovědný za 11/9“, a že rodiny těch, kteří se v roce 2001 stali oběťmi útoků, můžou žalovat íránskou vládu a požadovat kompenzaci a trestní opatření.
V Danielsově prohlášení se také říká, že ajatolláh Ali Chomejní a bývalý íránský pezident Rafsandžání oba „materiálně pomáhali a podporovali“ al Kajdu v provedení útoku a pokračují v tom dodnes.
Rozsudek je obzvlášť šokující, protože zatím nikdo vážně netvrdil, že by měl Írán cokoliv společného s 11/9 a obvinění se zdají být založené na tvrzeních několika zběhů, podle kterých je íránské pro-teroristické cítění vedlo k navázání spojení s al Kajdou.
Alegace nejsou zrovna důvěryhodné, protože al Kajda opakovaně prováděla teroristické útoky na Írán a přímo podporovala Džundulláh, jednu z nejaktivnějších protiíránských terristických skupin, v jejich operacích, až do doby útoků 11/9 i po nich.
zdroj: http://news.antiwar.com/2011/12/23/us-judge-rules-iran-responsible-for-911/
Smrt exprezidenta V. Havla – co mě zaujalo
Kromě patetických chvalozpěvů (Šimečka pro Respekt: „ Václav Havel, i když už nemocný a slabý, vyzařoval pouhým svým bytím sílu, která se jevila jako záruka, že zlo je drženo na uzdě.“, „ On [VH] byl totiž tím, kdo dával světu smysl celým svým životem.“) a havlovské mediální smrště, mě zaujaly ony pověstné Tibetské „fangle“ na Hradě. Významu jejich vystavení moc nerozumím (pocta „Jeho Svatosti“, podpora tibetské autonomii „až za hrob“, přihlášení se k hodnotám teokracie…?), jedno je celkem jasné – pro většinu státníků by taková forma piety nebyla zvolena.
články:
Counterpunch: „Václav Havel v osmdesátých letech vždy účinně zlikvidoval veškeré své soupeře“
Rwanda: Africký holokaust Pentagonu
29.listopadu investigativní novinář a expert na genocidu Keith Harmin Snow svědčil před Nejvyšším španělským soudem (Audencia Nacional), aby podpořil svědectví proti 40ti rwandským činitelům za válečné zločiny, genocidu a zločiny proti lidem během západem podporovaných invazí do Rwandy a Konga/Zaire Vlasteneckou armádou Rwandy (RPA) Paula Kagameho a Ugandskými lidovými obrannými jednotkami (UPDF) prezidenta Museveniho.
Ke stažení posledních zbývajících amerických jednotek z Iráku, které bylo tečkou za posledním z nespočetných „konců“ války v Iráku, poslanec Duncen Hunter zlostně odsoudil Obamu za to, že nechválil víc otevřeně velké vojenské vítězství, kterým bylo dobytí Iráku.
Obama ale prohlásil válku za „úspěch“ a řekl, že devět let okupace bylo „neobyčejným výkonem“ a „jednou z nejskvělejších kapitol v historii amerického vojska.“
Irák, který „opouští“ (musíme pominout soukromou armádu Ministerstva zahraničí a obří ambasádu), se změnil k nepoznání od Iráku, do kterého Amerika přišla v roce 2003. Počet obyvatel významně klesl z důvodu odchodu uprchlíků, kteří utíkali před invazí vojska, a obřího počtu válečných obětí, města přitom jsou více než kdy předtím segregovaná podél náboženských linií.
Je to ale Irák, kdo oslavuje, a to už jenom proto, že nejviditelnější známky americké okupace, pozemní jednotky, opouští zemi. Iráčané vyšli do ulic a slavili asi tak jako v těchto dnech slaví celý svět, přičemž pálili americkou vlajku a radovali se z nepřítomnosti amerických jednotech se zbraněmi, kterými se na nich cvičili.
Demonstranti dnes řekli, že to byla „první z každoročních“ oslav tohoto typu, kterými si chtějí připomínat ty Iráčany, kteří bojovali proti okupaci. Pokud bude druhá taková každoroční oslava bez přítomnosti amerických vojsk je ještě stále otázkou.
zdroj: http://news.antiwar.com/2011/12/14/flags-burn-as-last-us-troops-trickle-out-of-iraq/
Gerald Celente: Bankéři kontrolují vlády
Ve svém výstupu na CNN bývalý viceprezident Dick Cheney kritizoval prezidenta Baracka Obamu za ztrátu špionážního bezpilotního letounu v Íránu a řekl, že v reakci na přistižení při špionáži mělo dojít k otevřenému napadení Íránu.
„Správnou reakcí by bylo zaútočit hned poté, co bylo sestřeleno,“ tvrdil Cheney a dodal, že to by mohlo být dosaženo buďto pozemní invazí s cílem „získat zpět“ ztracený dron nebo bombardováním oblasti dokud by dron nebyl zničen.
Když byl v jiném rozhovoru vystaven otázce, jestli bombardování Íránu nebylo „potenciální cestou k válce s nimi,“ Cheney se odvolal na precedent bombardování kasáren námořní pěchoty v Bejrútu v roce 1983, které podle něj byly „podporované Íránem.“
Nevyřčenou odpovědí není jenom to, že útok na Írán kvůli ztracenému americkému špionážnímu letounu by pravděpodobně vedl k válce s Íránem, ale pokud si Cheney myslel, že by to byl dobrý nápad. Dále v rozhovoru tvrdil, že by šlo o „docela jednoduchou operaci.“
zdroj: http://news.antiwar.com/2011/12/13/cheney-urges-attack-on-iran-for-losing-drone/
Lawrence Wilkerson je vysloužilý plukovník americké armády a bývalý náčelník štábu ministra zahraničních věcí USA Colina Powela.
Americký Kongres (…) posvětil dosavadní nelegální praxi a umožnil „osoby podezřelé z ohrožování národní bezpečnosti“ na rozkaz prezidenta zatknout a bez soudu věznit po neomezeně dlouhou dobu. Několik málo žurnalistů a aktivistů se snaží přitáhnout pozornost veřejnosti k alarmujícímu faktu, že podle nového zákona může být vlastně kterýkoliv občan bez omezení doživotně uvězněn, nicméně vcelku bezúspěšně. Pátý dodatek ústavy byl oficiálně anulován – a nikoho to nezajímá. Napříště lze každého oponenta vládní politiky dekretem označit za nepřítele státu a nechat ho navždy zmizet ve vězení. A stačí opravdu málo. Demonstrace už je oficiálně považována za „terorismus nízké intenzity“.
Philip Giraldi o tajné válce v Sýrii
Rusko a Čína varovaly před zahraniční intervencí (v Sýrii), intervence již ale probíhá delší dobu a jsou k ní používány zejména tajné prostředky. Byla vytvořena rozsáhlá tajná síť pro podporu rebélii proti vládě prezidenta Bashara al-Assada, které asistuje Turecko a několik západoevropských zemí. Svobodná syrská armáda, ozbrojené křídlo Syrské národní rady, operuje z Tureckého města Iskenderunu, poblíž syrské hranice. Rebelové jsou vyzbrojováni nadbytečnými zbraněmi z Libye, které jsou dopravovány letectvem NATO, přestože NATO není oficiálně do aktivity proti Damašku zapojeno. Objevily se také zprávy, že přicestovalo až 600 libyjských bojovníků od Národního přechodní rady i se zbraněmi, aby radili partyzánským silám jak lze bojovat s vojáky regulární armády, což se za nemalou cenu naučili během bojů s Kadáfiho jednotkami. V oblasti se údajně pohybují i britští a francouzští poradci zvláštních jednotek. Spojené státy dodávají komunikační zařízení a zpravodajské informace, aby pomohly rebelům, spolu s rutinním vysláním kádrů National Endowment for Democracy, kteří zde poskytují trénink v „budování demokracie“, aby byla ospravedleněna mimořádné a zjevně ilegální snažení.
Nenechme se zmást oheldně širšího cíle – ministrině zahraničí Hillary Clintonová nedávno předpověděla, že v Sýrii by brzy mohla propuknout občanská válka. Jelikož záminkou k intervenci v Sýrii byla neurčitá „odpovědnost chránit“ civilisty, chtělo by se říct, že štvaní různých etnických a sektářských skupin proti sobě v boji o nadvládu, který by snadno mohl vést k rozpadu státu, je velice zvláštním řešením. Většina pozorovatelů v regionu věří, že pokud Assad padne, pravděpodobným vítězem bude Muslimské bratrstvo, které je jedinou dobře organizovanou a financovanou skupinou s infrastrukturou v Sýrii. Pokud se to stane, bude to znamenat krušné časy pro syrské křesťanské, alawitské a šiítské menšiny. Je příliš lehko zapomenutelné, že Sýrie má převážně sekulární režim, jaký existoval v sousedním Iráku pod Sadámem Husajnem, a že „humanitární demokratizace“ s sebou přinese jak dobré, tak špatné věci. Mezi negativními věcmi je možnost, že skupiny nejlépe přopravené k opanování situace se dostanou k moci. Nebudou nutně přátelé pluralismu a hodnot liberální demokracie.
Kdo tedy bude vítězem v tajných válkách, ke kterým nyní dochází? Je možné, že to nebude nikdo, koho můžeme jmenovat, protože se zdá, že nikdo není s to předvídat co se bude dít. Není pravděpodobné, že by v Íránu nastoupila nová vláda, a opakované útoky zahraničních mocností jenom posílí režim kleriků. Syrská vláda může či nemusí být dost odolná, aby vydržela útok sil rebelů, ale i kdyby přežila, bude mnohem více uzavřená do sebe a paranoidní co se týče vztahů se svými sousedy a bude se bude se spoléhat mnohem více na Írán jako na svého jediného spojence v regionu. Izrael a jeho přátelé ve Spojených státech by byli rádi, kdyby Assad padl, protože to by znamenalo fragmentaci Sýrie, což je cíl kdysi propagovaný v návrhu neokonzervativců nazvaném „Čistý zlom“, který byl představen Benjaminovi Netanjahuovi v roce 1996. Nahradit většinou pragmatický Assádův režim radikálním náboženským režimem, což předsavuje skutečnou možnost, by nebylo nutně v zájmu Tel Avivu, obzvlášť když se Egypt pravděpodobně posunuje k fundamentalismu spojeného s nacionalismem, což by znamenalo, že Izrael bude obklíčen nepříteli ze severu a z jihu. Kdo se začne míchat do záležitostí zemí, kterým nerozumí, a které leží v částech světa, kde vztahy a způsob myšlení je poněkud jiný, sklídí, co zasel. V tajných válkách Bílého domu prohrají všichni.
zdroj: http://original.antiwar.com/giraldi/2011/12/07/washingtons-secret-wars/
Film vznikl jako reakce na sériál BBC The Conspiracy Files.
